První rozhovor našemu webu poskytl Dominik Tóth z Hodonína

Dominik Tóth patří k oporám hodonínské sestavy a nemá problém nastoupit na kterémkoliv postu. Během sezóny pak obléká kromě tamního dresu také ten extraligový v blízkých Sudoměřicích. V našem rozhovoru nám pak Dominik odpovídal na několik otázek týkajících se hokejbalu. Více se dočtete níže.

Jak ses dostal k hokejbalu?
Hokejbal jsem začal hrát od dvanácti let, kdy mě k němu přivedl můj starší bratr, se kterým hraji dodnes ve stejném týmu. Začátky pro mě byly krušné. Nevěděl jsem, co od tohoto sportu čekat. Ale nakonec jsem zjistil, že je to zábava a rychle mě to chytlo. První zápas jsme prohráli v Brně, ale i tak mě to neodradilo v pokračování.

Tvé největší hokejbalové úspěchy?
Skvělým rozhodnutím byl přestup s dalšími hráči hodonínského týmu do Sudoměřic, kde se začaly odehrávat mé největší hokejbalové úspěchy. Hned v prvním roce jsme vyhráli první ligu a následně postoupili do extraligy, kde hrajeme dodnes.

A právě v Sudoměřicích hraješ stabilně. V čem je podle tebe největší rozdíl oproti MHbL?
Extraliga je hodně rychlá, kvalitní a tvrdá oproti MHbL.

Máte mladý kádr plný nadějných hráčů, že?
V Sudoměřicích máme hodně nadějných kluků jako je například Matěj Fraňo, Pavel Studenka a další. Do týmu zapadli velice dobře. 

Zpět do MHbL. Letos je Hodonín považován za favorita na titul. Jak to vidíš ty?
Je těžké považovat někoho za favorita na začátku sezóny. Přišel nový tým z Malenovic, který bude také obzvlášť silným soupeřem. S některými z hráčů hraji v Sudoměřicích.

Proč to loni ve finále s Jihlavou neskončilo titulem?
Dle mého názoru nám to minulý rok nevyšlo díky druhému zápasu, ve kterém jsme vedli a nakonec prohráli. Pro některé hráče bylo také novinkou hrát na plastu.

Máš během roku spoustu zápasů. Jak vůbec relaxuješ během sezóny?
Během sezóny není moc času na relax, ale i tak si vždy najdu čas na svoji ženu a krásného syna, kteří jsou pro mě největší relaxem a hlavně podporou :))).

Tvůj předzápasový rituál?
Žádný předzápasový rituál nemám. Snažím se přijít s čistou hlavou, obléknout se a jít na plac. Je mi jedno, kde se hraje, a na kterém postu se ocitnu (smích).